Víte, co to je ideomotorická terapie?

Unikátní cvičení, které pomáhá nejen s problémy se zády.

Pomohl klientům s výhřezem ploténky, kterým hrozila operace, ženám s diastázou i těhotným. Osobní trenér Vašek Rázl je tvůrcem metody ideomotorické terapie (IMT). Ta může mít skvělé účinky, ale přitom její princip je prostý – návrat ke kořenům. Výsledky začnete pociťovat do šesti týdnů. 

S čím mají klienti nejčastěji problém, co je nejvíc bolí?

Většina lidí má největší bolesti v zádech. Tyto problémy však začínají od zborcených chodidel a spadlých kyčlí. Lidem totiž chybí přirozené vzpřimovací impulzy. Málokdo pracuje s vrozenými souhrami a jejich aktivací. Téměř všechny tréninkové metody pracují s vědomým zapínáním svalů, přičemž dochází k realizaci představ člověka – jak on si myslí, že se má tělo hýbat. Jenže my se v rámci IMT (ideomotorické terapie) naopak inspirujeme vlastním tělem. Mozku dáváme informace o předpokládaném pohybu a respektujeme reakci těla, která je naprosto dokonalá, pokud je řízená centrální nervovou soustavou. Pro představu, chceme zvednout činku (např. při bicepsovém zdvihu), musíme to dát na vědomí své nervosvalové soustavě představou, že chceme činku někomu podat, nebo ji odložit na konkrétní místo. Zcela zásadní je nezpevnit hned vědomě tělo, ale naopak ho nechat uvolněné.

Proč musíme nechat tělo uvolněné?

Stažení těla totiž zabraňuje přirozenému pohybovému programu, který vymyslela příroda. Ve fitness se většinou hýbe rukama a nohama bez zjevného důvodu, střed těla se zpevňuje vědomým zatínáním určitých svalových partií s cílem naučit své tělo se hýbat a stabilizovat v prostoru. Jenže náš mozek to dokáže mnohem lépe než my! Potřebuje ovšem od nás prostřednictvím představy pohybu optimální informace. Pokud vytváříme nějaký pohyb, měli bychom tedy vědět, proč to děláme.

Co se pak v našem těle odehrává?

Zvětšuje se prostor v kloubech, zvyšuje se stabilita těla, hybnost a síla v končetinách. Svaly celého těla pracují v celotělové harmonii – co se má zapnout, zapne se, co zase uvolnit, to se uvolní. Vše řídí mozek na základě optimální vstupní informace – představa pohybu končetin a těla v prostoru.

K čemu by se tento přístup dal nejvíce připodobnit?

Inspiraci hledáme v pohybu dětí v prvním roce života, kdy se veškerý pohyb odehrává automaticky prostřednictvím opěrných funkcí končetin a hlavním spouštěčem se stává idea pohybu – snaha něco vidět, slyšet, cítit, někam dosáhnout, někam se přemístit. Dítě neřeší, jaké svaly k tomuto cíli použije.